Klub chovatelů Českých luštičů a Českých červených se sídlem v Brně

Ze Zpravodaje 1/2010

Výměny chovných zvířat a jejich ponechání v chovu klubu

původní text, při tisku se občas vloudila chybička

VÝMĚNY CHOVNÝCH ZVÍŘAT A JEJICH PONECHÁNÍ V CHOVU KLUBU

 

Na popud předsedy klubu p. Jindřicha

aby si každý chovatel, který bude mít zájem o zvíře z některé linie, vyhledal v tabulce registrace z minulého roku chovatele, který má danou linii ve svém chovu a s dostatečným předstihem si s ním domluvil odkup nebo výměnu chovných zvířat, nejjednodušší cestou je to na klubové výstavě. Ne se všemi je to možné nebo snadné, ale to ať Břouška jsem se přihlásila do diskuze a následně byla vyzvána k vypracování návrhu, jak ponechat co nejvíce kvalitních chovných zvířat v chovu „klubových chovatelů“.

Neboť sama velice dobře vím, jak je těžké sehnat „kvalitní“ chovné zvíře a to nejen v době, kdy se člověk pro chov méně početného plemene rozhodne, ale i v době kdy je již několik let chovatelem a to dokonce chovatelem v klubu příslušného plemene.

Trochu lepší situace je u pořizování chovných zvířat plemene Český červený, neboť je toto plemeno více rozšířeno i u chovatelů, kteří nejsou členy klubu, nýbrž registrují u příslušného okresu. Což se v žádném případě nedá říci u plemene Český luštič, pro které jsem se sama v roce 1999 rozhodla a potom začala shánět chovná zvířata na doporučení funkcionáře klubu jsem se rozjela do Slavkova u Brna na klubovou výstavu, kde jsem je údajně mohla pořídit, ale tam se stalo to, že z počtu okolo 40 kusů jak z Čech tak i Moravy na prodej nebyl ani jeden luštič!

Což mě samozřejmě velice zklamalo, ale neodradilo a tak jsem si ze Slavkova přivezla první chovnou samičku od př. Pelikána a po CV jsem si po dohodě mohla přijet pro dva samečky a jednu samičku k př. Adamcovi do Nové Paky a tak jsem začínala a zároveň jsem si v té době řekla, že když je tak těžké začít, budu se snažit tohoto pěkného králíka nejen propagovat, nýbrž i rozšiřovat a proto při mém každoročním odchovu okolo 60 kusů se jich co možná nejvíce pokouším dostat do chovu a to nejen prodejem na výstavách, ale po oslovení chovateli se jim vždy pokusím vyhovět a snažím se jim co možná nejlepší zvířata, poskytnout do chovu.

Ale zpět k návrhu výměny chovných zvířat  v klubu.

V tomto nám celkem dost napomáhá „liniová plemenitba“, kdy podle čísla v prvém uchu králíka je jasné, ze které linie pochází, a proto se jen zřídka stane, že se sejdou příbuzná zvířata. Každoročně je v klubovém zpravodaji zveřejněn přehled registrace z minulého roku, kde je v tabulce jasně zaznamenáno, který chovatel zaregistroval kolik mláďat ze které linie.

PROTO NAVRHUJIse každý teď zamyslí sám nad sebou, mnozí víme a další to jistě poznají o kom byla tato věta napsána!

Proč zmiňuji oslovení chovatele s dostatečným předstihem, z vlastní praxe vím, že se jedná o králíky dosti těžko prodejné, což pramení z neznalosti plemen širokou veřejností, proto je zde předpoklad, že kdo chce svá zvířata umístit do chovu, tak je musí přihlásit hned do prodeje a to nejen na klubové výstavě, ale i na ostatních, především celostátních výstavách, kde je možnost prodeje reálná a tím unikají kvalitní chovná zvířata pryč z klubu. Druhým důvodem, proč zmiňuji dostatečný předstih (myslím již jarní měsíce ba dokonce klubovou výstavu předchozího roku), neboť i já sama se řídím tabulkou registrátora, kdy při vysokém počtu zaregistrovaných mláďat v dané linii, kterou sama doma mám, třeba i na celou jednu chovnou sezónu vynechám chovného samce dané linie z plemenitby, neboť se v tu chvíli mláďata dané linie stávají ve velkém % neprodejná, a tím zaniká možnost si třeba samičky dané linie pořídit do chovu.

 

                                                                                  Eva Černá

Žádné komentáře